Od Off

Zákulisí Světového shromáždění za mír a život proti jaderné válce

26. 06. 2023

„V boji za mír proti jaderné válce, je možné sjednotit lid různého politického a ideologického zaměření, rozdílného světového názoru. Manifestační nadšené přijetí závěrečného dokumentu ukázalo sílu celého širokého a různorodého hnutí za mír…“ hodnotil dobový tisk shromáždění, jež se ve dnech 21. až 26. června 1983 konalo v Praze. V jeho rámci proběhlo i Fórum solidarity, které jasně deklarovalo spojení boje za mír s bojem proti imperialismu. Tato slova zněla kremelským vládcům jako rajská hudba. Vždyť to také stálo spoustu úsilí a obrovské finanční prostředky na podporu akcí v řadě západních států, korumpování představitelů politických stran, spolků a sdružení a na mohutnou dezinformační kampaň. Sovětští představitelé tak zcela cynicky zneužili obavy prostých lidí z jaderné války ke svým cílům.

Na sklonku 70. let minulého století došlo k výraznému zhoršení mezinárodních vztahů, které dosáhlo svého kritického bodu v roce 1983, který je označován jako jeden z vrcholů studené války. Konec détente přinesla především sovětská intervence v Afghánistánu. Již od první poloviny 70. let, zejména po izraelsko-arabské válce v roce 1973, následovalo zesílené pronikání SSSR a jeho satelitů v Africe a Asii doprovázené dramatickým nárůstem exportu zbraní a vojenské techniky. Ambiciózní globální zahraniční politika SSSR byla podepřena i zesílením jeho nukleárního potenciálu.

V letech 1976/1977 začal Sovětský svaz rozmisťovat na svém území nové raketové komplety RSD-10 Pioněr (kód NATO SS-20 Sabre), Ve srovnání se staršími typy měly nejen větší dolet (cca 5 000 km), takže mohly zasáhnout téměř celé území západní Evropy, ale i vyšší přesnost zásahu (cca 300 m). Každá raketa měla tři samostatně naváděné hlavice (MIRV), doba zásahu od odpálení činila cca 15 minut.

Na tuto skutečnost reagovaly členské státy NATO. Dne 12. prosince 1979 se v Bruselu konalo jednání ministrů zahraničí a obrany zemí NATO o podmínečném rozhodnutí o rozmístění raket středního doletu. Ministři mimo jiné konstatovali:

Další Čtení : Druhá vycházka po stopách bojů Pražského povstání ukázala místo odkud vysílala Strašnická vysílačka

„Postupem času rozvinul Varšavský pakt velký a trvale rostoucí nukleární potenciál, což bezprostředně ohrožuje Západní Evropu a má strategický význam pro evropské spojenectví. Tato situace se během posledních let přiostřila především kvůli sovětskému rozhodnutí uskutečnit program vydatné modernizace a posílení jejich rozsáhlého nukleárního systému. Především rozmístil SSSR rakety SS-20, které představují díky své lepší přesnosti, pohyblivosti a dosahu … významné vylepšení oproti dřívějším systémům. Navíc zavedl „Back-fire“ bombardér [Tupolev Tu-22M], který je podstatně výkonnější než ostatní sovětské letouny, které byly dosud zamýšleny pro kontinentální úkoly. Zatímco SSSR si v této době vytvořil zároveň kvalitativní i kvantitativní převahu v nukleárních systémech raket středního doletu, odpovídající potenciál Západu zůstal nezměněn. Kromě toho tyto systémy zastaraly, a zvyšuje se tak rozsah jejich zranitelnosti.“

Po intenzivních poradách bylo rozhodnuto o dvou paralelních a vzájemně se doplňujících přístupech: modernizaci raket středního doletu a v pokračování jednání o kontrole zbrojení. Pokud by jednání do tří let nevedla k výsledku, mělo být na území členských států rozmístěno 108 odpalovacích zařízení pro Pershing II, které by nahradily dosavadní Pershing I, a 464 řízených střel s plochou dráhou letu.

Tzv. dvojí rozhodnutí NATO vyvolalo mohutnou vlnu protestů v západních zemích. V mírovém hnutí se angažovali především mladí lidé, kteří vyrůstali v atmosféře uvolňování napětí. Jednou z akcí bylo i pražské shromáždění. Jeho program, ač byl prezentován jako otevřená diskuse k množství problémů zbrojení a odzbrojení, obsahoval pouze témata, která byla pro komunistický režim přijatelná. Proto byl například odmítnut návrh francouzských socialistů o propojení boje za mír s požadavky na dodržování lidských práv. Panovaly také jisté obavy z průběhu shromáždění, neboť někteří jednotlivci a hnutí „vedle pozitivních tendencí uplatňují netřídní pohledy a stanoviska na současnou mezinárodní situaci, na příčiny a původ horečného zbrojení a zvyšování napětí“. Tudíž byla přijata opatření, jež měla eliminovat „nežádoucí osoby“, které přijely ze zahraničí, aby „politicky nevhodně“ neovlivňovaly průběh shromáždění. Chtěli se jej zúčastnit i aktivisté Charty 77, avšak nebylo jim to umožněno. Naopak se signatáři Charty bylo provedeno více než 100 tzv. profylaktických pohovorů.

Další Čtení : Přijďte ve čtvrtek na devátou procházku po stopách bojů Pražského povstání

Pro sovětské vedení bylo přijetí dvojího rozhodnutí NATO překvapením. Záhy však, inspirováno úspěchem v kampani proti neutronové bombě, přijalo řadu „aktivních opatření”. Ty zahrnovaly například tištěné anebo ústně šířené dezinformace, využívaní komunistických stran a významných organizací, snahy o ovládnutí médií v cizích zemích, rozšiřování pozměněných faktů a lží apod. Své kroky sovětské vedení načasovalo a realizovalo tak, aby se jevily v souladu se zájmy a cíli mírových a dalších aktivních skupin na Západě a v rozvojových zemích. Sověti pokládali za správné využívat i ochránce životního prostředí, tzv. zelených, k aktivnímu boji proti rozmísťování raket a dalšímu zbrojení.

Na aktivních opatřeních se výrazně podílela KGB, která také spolupracovala s rozvědkou Státní bezpečnosti. K zabránění rozmístění střel v západní Evropě rozpracovala rozvědka StB dlouhodobou akci s názvem AKTÉR.

Aktivní opatření kladla též důraz na rozkol v NATO, zvláště na prohloubení rozporů mezi USA a západní Evropou. Jako příklad můžeme uvést činnost čs. rezidentury v Belgii. Z archivních dokumentů vyplývá, že bylo ovlivněno mezinárodní protestní shromáždění v Belgii (prosinec 1979) a podněcovány protestní podpisové akce. Rezidentura Bonn v březnu 1980 rozeslala leták, v němž se jménem ochránců životního prostředí (tzv. zelení) protestovalo proti rozmístění amerických jaderných raket na území SRN, s mapou skutečných a částečně smyšlených raketových základen, dále např. podnítila prostřednictvím agentury levicově zaměřené funkcionáře SPD v Bonnu k uspořádání manifestace proti zvyšování zbrojení.

Mohlo by se zdát, že 40 let staré události nemají k dnešku žádný vztah. Opak je ale pravdou. Práce ruských zpravodajských služeb se podle BIS vrátila k sovětské praxi, snaží se přes agenty prosazovat své zahraničně-politické zájmy. „Formy a metody, které pro svou činnost zpravodajské služby využívají, jsou do značné míry inspirovány formami a metodami, které v 80. letech 20. století sovětská špionáž úspěšně uplatňovala k ovlivňování mírového hnutí v Evropě,“ uvádí BIS.