Od Off

Novinky v mé výbavě – IV.část

Je tu čtvrtý díl ze série Novinek. Pokud se chcete podívat na tři minulé díly, klikněte na jednotlivá tlačítka:

Máme chvíli po Vánocích, tak se i já chci pochlubit pár dárky, které jsem si koupil či dotáhl do finále sám nebo je dostal od Ježíška a jeden dokonce dostal od kamaráda.

LIHÁČEK

V listopadu jsem koukal na YT na video od MILANA MATĚJKY, jak zkoušel lihový vařič od Pathfinderu a jak z něj byl dost zklamaný. A potom na jeho další video, kde ukazoval jiný liháč, který koupil za pár stovek a byl z něj celkem nadšený. Inu nechal jsem se inspirovat, i když liháčům moc neholduju – zatím. Zeptal se kamaráda, jestli ho nechce taky a s nějakou jejich aktuální slevou na e-shopu a půlkou poštovného byl opravdu za hubičku. Té ceně se nedalo odolat, takže krásný mosazný liháček je doma. Už se moc těším, až ho otestuju.

ČMELÁK

Z lidského hlediska si téhle mé novinky ve výbavě vážím asi nejvíc. Je to dárek od kamaráda Štefana. Myslím, že si můžu dovolit říkat mu kamarád. Protože dát někomu něco nezištně by nikdo jiný než kamarád neudělal. Tenhle příběh si přečtěte, stojí to za to.

Ještě loni jsme se neznali. Tedy on mě ano – z Facebooku a těchto mých stránek, ale já o jeho existenci neměl ani zdání. Až se jednoho dne pod mým FB příběhem z ČESKÉHO RÁJE ve skupině Dva vandráci objevil jeho komentář k mému vařiči Rusákovi: “Není náhodou ten Prymus starý ruský Turist? Mám jeho bráchu Šmel. Je nezmar.” Já na to: “Jo je a říká se mu i smjerť turisty.” a že o něm píšu i na Boškově světě. A Štefan: “Jo, jo. Četl jsem. Ale ty nehody jsou vesměs chybou člověka. Ten Šmel jede i na dvanáctku plzeňskou. Čéče, možná bych ho i obětoval …, Luboši, kde v Čechách žiješ?“. Já na to, že u Hradce Králové

… pak už jsme pokračovali pouze soukromě na Messengeru: Štefan: “Já jsem z Týniště. Kdybys měl čas zavolej na číslo … a Směl bude tvůj“. Já: “To si děláš prdel na druhou ne? Já jsem totiž z Křivic /pozn. … sousední vesnice/. A kolik bys za toho rusáka chtěl?“. No a Štefan mě totálně dostal: “No že se stavíš.“

Stavil jsem se, krásně jsme si pokecali a tenhle brouček, no spíš obří brouk je doma. Ještě jednou moc děkuju Štefane. Vařič jsem rozebral, vyčistil a vyleštil, porovnal trochu ucho na “ešusu” a nádržce dal nový kabátek. Ano Štefane opravdu je to ten tvůj letitý rudý, orezlý a oprýskaný, ale věrný a spolehlivý spolucestovatel po ruských pohořích.

Další Čtení : Bohuslav Všetička / 1893 – 1942

Ještě dodatek k názvu Шмель (foneticky Šmjelj) – je to česky opravdu čmelák. Tvarem mi vařič čmeláka trochu připomíná, ale hlavně má ten název proto, že při hoření vydává zvuk podobný letícímu čmelákovi.

Obě novinky najdete v mé SBÍRCE, ve které jsem všechny své vařiče znovu nafotil, to původní tmavé pozadí se mi totiž nelíbilo.

SAMOVAR

Tak tahle moka konvička byl dárek k narozeninám od švagrové a jejího přítele, děkuju vám oběma ještě jednou. Bylo to fakt překvapení, i když nemuselo být, kdybych neměl tak děravou paměť. Asi před rokem jsem se o “samovaru” totiž zmínil, že bych chtěl někdy ochutnat, jestli stejné kafe z něj chutná jinak než klasický turek. A oni mi ho fakt koupili.

Doma už jsem si z něj párkrát kafe dělal a musím říct, že chutná opravdu jinak. Ani líp, ani hůř, prostě jinak. Takže je možné, že ho někdy uvidíte i na mojí nocovačce v přístřešku.

Konvička má objem 450 ml, což je přesně to množství kafe, které mi poránu vyhovuje.

RUČKA A CHRÁNIČ NA VIDLIČKU

Na začátku prosince jsem si vyrobil VIDLIČKU. Sliboval jsem sobě i vám, že k ní dodělám dřevěnou ručku. Ti, co mají FB, už si možná všimli, že jsem ji na první letošní nocovačce měl hotovou.

Drží se úplně skvěle a hlavně mám radost z té nádherné kresby akátu, který jsem schválně rozřízl tak, aby byly vidět letokruhy.

Jako ochrana špiček vidličky se mi osvědčil korkový špunt. Proto jsem korku zůstal věrný, ale ořezal a obrousil jsem ho do tvaru podobnému tvaru ručky. Po stranách jsou podélně a rovnoběžně dva otvory, kam se dají špičky vidličky zastrčit. Jde to dost ztuha, takže se nemusím bát, že korek někde ztratím.

Když si pohladíte displej mobilu (přes který sem většina z vás kouká) tak ucítíte, stejnou hladkost, jakou má ta vybroušená ručka. Mám z ní fakt radost.

LETNÍ PÉŘÁK

No jako poslední v dnešních Novinkách jsem si nechal dárek od Ježíška a tím je péřový spacák HUSKY DARVIN určený na léto. Trochu jsem se bál křiklavé oranžové, co mají e-shopy i výrobce na prezentovaném počítačovém modelu, ale realita je o dost decentnější, za což jsem moc rád.

Další Čtení : Vládní vojáci přecházejí k Američanům, druhé československé Doss Alto

Můj jarně-podzimní spacák má horní teplotu použitelnosti zhruba třináct až čtrnáct stupňů a tenhle má udávaný komfort od deseti stupňů nahoru, což by mi maximálně vyhovovalo i pokud bude reálná hodnota trochu výše. Jsem překvapivě totiž ve spánku trochu zimomřivý, takže se při výběru spacáků řídím horním komfortem a tím je tady +14°C.

Co mě maximálně potěšilo, je samozřejmě to, jak je malinký a taky to, že výrobce uvádí na obalu nesprávnou hmotnost a to necelých 700 gramů. Já jsem spacák zvážil a má nádherných 540 gramů. Ptal jsem se výrobce, proč je tam takový rozdíl a odpověděl, že na obalech už je hmotnost pro letošní model s protiskluzovými pruhy a jinými technickými vylepšeními a že já mám loňský model.

I díky tomu, že se jednalo o výprodej loňských modelů a poštovné zdarma, se Ježíšek s cenou na jednom e-shopu dostal na cenu 1800,- Kč, což je srovnatelné s čínským AliExpressem, takže pecka. A i díky té ceně se Ježíšek rozhodl koupit letní péřák už v listopadu 2020.

Shrnutí technických parametrů:

Délka	220 cm
Šířka	85 cm
Max. výška postavy	195 cm
Hmotnost	540 g
Strana zipu	pravý
Barva	šedo-oranžová
Materiál vnější	20D 280T Nylon
Materiál vnitřní	20D 380T Nylon
Izolační materiál	husí peří 230g, 90/10
Plnivost	650 cuin/oz
Teplota maximální	neuvedena
Teplota komfortní	+14°C
Teplota limitní	+10°C
Teplota extrémní	0°C (prý testována)
Použití	dvousezónní
Sbalené (průměr x délka)	25 x 14 cm
Tvar	mumie

PS: už jsem zkoušel jeho horní teplotu použitelnosti. Spal jsem v něm v obýváku, kde bylo 22°C. Spacák jsem měl rozepnutý. Vyspal jsem se do růžova a ani se nezpotil, paráda. Takže se nemusím bát, že se v něm někdy v létě upeču.

PÁR PLÁTKŮ BŘEZOVÉ KŮRY

Poslední dobou je v lese dost vlhké dříví na ohýnek a to i v zimě. Pokud jdu spát do přístřešku, tak problém se zapálením ohně většinou nemám, protože tam mám velká polena a někde uprostřed tlustého polene skoro vždycky sekerou vydoluju kus suchého dřeva na chlupaté polínko. Ale na čundru nebo při vyhledávání jiného dobrodružství mimo přístřešek si sekeru ani neberu a tak musím dělat chlupatá polínka z toho, co najdu a podpořit jejich zapálení třeba i PODPALOVACÍM TAMPÓNEM.

Tenhle způsob je sice efektivní, ale není efektní a stylový. Stylová je podle mě březová kůra. Ale jsou místa, jako třeba u nás, kde je jí opravdový nedostatek. pokud tedy nechci řezat kůru ze živých stromů a to rozhodně nechci.

Takže jediné řešení je tahat pár kousků s sebou. Doma jsem pár plátků ukořistil z palivového dříví, dám je do zip-sáčku a budu je nosit v kapse. není to nijak velké ani těžké, takže to nepřekáží a pomůže.

Další Čtení : JOSEF OCELKA / 12. března 1908 – 21. července 1942

A to už je z těchto novinek opravdu všechno. Věřím, že na vás před měsícem Ježíšek taky nezapomněl se zálesáckým vybavením a máte z dárků stejnou radost jako já.

Pokud se chcete podívat na tři minulé díly, klikněte na jednotlivá tlačítka:

Novinky I. Novinky II. Novinky III.

POKUD CHCEŠ ČLÁNEK OBODOVAT ČI OKOMENTOVAT, BUDU JEN RÁD.
NÍŽE JE BODOVÁNÍ. JEŠTĚ NÍŽ JE FORMULÁŘ NA KOMENTÁŘE.