Od Off

„Osamělý vlk“ Josef František / 7. 10. 1914 – 8. 10. 1940

07. 10. 2026

Jeho jméno zůstane navždy spjato s historií bitvy o Británii, v níž britské Royal Air Force bojovalo na život a na smrt s německou Luftwaffe. Dodnes se o něm mluví s obdivem, uznáním a respektem. Jako Čech byl příslušníkem polské 303. stíhací peruti, která byla vůbec nejúspěšnější jednotkou britského Fighter Command v Bitvě o Británii, a se svými 17 sestřely byl Josef František jejím nejúspěšnějším střelcem. Tím se stal nejen nejúspěšnějším československým, ale i jedním z nejlepších spojeneckých účastníků bitvy o Británii vůbec. Stal se legendou československého, polského i britského letectva. V roce 2026 o něm vznikl film Osamělý vlk.

Narodil se 7. 10. 1914 v tehdejších Dolních Otaslavicích na Prostějovsku do rodiny truhláře a karosáře Josefa Františka a jeho manželky Alžběty; měl starší sestry Anežku a Marii. Po vyučení automechanikem u tehdy známé a renomované prostějovské továrny Wikow se dobrovolně přihlásil do Školy pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově (1934–1936), která vychovávala budoucí poddůstojníky čs. letectva. Získal zde kvalifikaci pilota. Poté se podrobil vojenskému odvodu a 1. 8. 1936 byl přidělen k leteckému pluku 2 Dr. Edvarda Beneše v Olomouci. U zdejší 5. pozorovací letky létal jako pilot převážně na dvoumístných pozorovacích dvouplošnících Aero A-11 (a jejich variantách) a hlavně na novějších Letov Š-328. Po roce služby, po splnění příslušných kvalifikačních podmínek, 1. 8. 1937 byl jmenován pilotem letcem. V důsledku četných disciplinárních prohřešků však nebyl dlouhou dobu povyšován, teprve po více než roce služby u pluku byl 1. 10. 1937 konečně povýšen na svobodníka (a současně byl jmenován polním pilotem letcem). Ale záhy mu za nekázeň hrozila nejen degradace, ale dokonce i vyloučení z řad létajícího personálu. Již v té době však prokazoval, že je mimořádně nadaným pilotem, a proto byl vybrán do tříměsíčního stíhacího kursu, který mezi 14. 2. a 19. 5. 1938 zdárně prodělal ve Kbelích u leteckého pluku 4. U něj pak zůstal a 20. 5. 1938 byl přidělen k jeho 40. stíhací letce. Byla vyzbrojena standardními stíhacími letouny československého letectva Avia B-534 a sídlila také na letišti Praha-Kbely. Během zářijové mobilizace působila na polním letišti Horní Měcholupy jako součást bojového letectva 1. armády a protivzdušné obrany hlavního města Československé republiky, ale po Mnichovu se vrátila do Prahy-Kbel, kde ji zastihla okupace. Až do té doby svobodník Josef František podnikl celkem 1055 letů, v jejichž průběhu strávil ve vzduchu přes 400 hodin.

Dříve se v sekundárních zdrojích často uvádělo, že již 15. 3. 1939 se vzepřel kapitulačním rozkazům, na svém letounu postřeloval postupující německé jednotky a následně uletěl do Polska. Ve skutečnosti se tam dostal prozaičtější pozemní cestou, hranici překročil tajně v nákladním vlaku v noci ze 13. na 14. 6. 1939 u Szumbarku (dnes Havířov). Po prezentaci na československém konzulátě v Krakově a následném pobytu v táboře Bronowice Male jej, jako většinu ostatních čs. vojáků a letců čekala perspektiva odjezdu do Francie a následného vstupu do Cizinecké legie. Na rozdíl od nich však 29. 7. 1939 spolu s několika dalšími krátce před vyplutím z Gdyně na tuto cestu rezignoval a rozhodl se svou budoucnost osudově spojit s polským letectvem.

Po vyřízení nezbytných formalit, během nichž svůj dosavadní osobní i služební životopis „kreativně upravil“ (přidal si na věku, hodnosti, délce vojenské a letecké služby a svou praxi stíhacího pilota zvýšil z jednoho na čtyři roky), pak se skupinou dalších československých letců vstoupil na smluvním základě do polského letectva v hodnosti plutonowy (odpovídající čs. četařovi). Nejprve působil jako instruktor u Eskadry Cwiczebnej Obserwatorów, která patřila pod zdejší Centrum Wyszkolenia Lotnictwa Nr. 1 na letecké základně Deblin-Irena. Na ní ho zastihlo vypuknutí války. Po jejím zničení těžkým německým náletem 2. 9., který se mu podařilo ve zdraví přečkat, se nejprve podílel na evakuaci letounů na záložní letiště a do zázemí. Již tehdy prokázal svou bravuru. 5. 9., kdy letiště Kierz u Belźyce bylo bezprostředně ohroženo postupujícími německými tanky, byl pro nedostatek paliva nucen nouzově přistát Bréguet XIX četaře Zdeňka Škarvady, jemuž tak hrozilo zajetí. František se svým Potezem XXV však přistál vedle něj, vzal Škarvadu na křídlo a zachránil jej.

Další Čtení : CSG dodá evropskému zákazníkovi dělostřeleckou munici za stovky milionů eur

Dne 7. 9. 1939 se na letišti Sosnowice Wielkie u Parczewa stal příslušníkem improvizované letecké jednotky Pluton Rozpoznawczy Eskadry Cwiczebnej Obserwatorów SPL Deblin, vyzbrojené převážně neozbrojenými dvoumístnými cvičnými a spojovacími stroji RWD-8 a PWS-26. Po dalším ústupu na východ Polska pak tento Pluton (četa) počínaje 16. 9. konal průzkumné a spojovací lety ve prospěch velitele obrany města Luck, gen.bryg. Piotra Kuratowicze a pak také ad hoc zorganizovaných operačních skupin, jimž veleli gen.bryg. Stefan Strzemieński, plk. Stefan Hanka-Kulesza a plk. Kazimierz Halicki. Čelili nejen německému Wehrmachtu, ale od 17. 9. i jednotkám Rudé armády. Na prakticky bezbranných letounech, které se mohly stát lehkou kořistí nepřátelských stíhačů, příslušníci Plutonu podnikali nejen hazardní průzkumné lety, ale i bitevní nálety na postupující nepřátelské jednotky. V několika případech na ně z otevřených kabin shazovali svazky ručních granátů – jako za 1. světové války. Při jedné příležitosti, 20. 9., byl František v oblasti Zloczówa sestřelen palbou ze země. Díky obětavému zásahu polských letců st.sierźanta Józefa Zwierzyńskiego a sierźanta Wilhelma Kosarze, kteří se svými dvoumístnými stroji PWS-26 pod nepřátelskou palbou odvážně přistáli opodál, byl František se svým polským pozorovatelem zachráněn. Po kolapsu polské obrany odletěl 22. 9. 1939 se zbytky jednotky z polního letiště Kamionka Strumilowa (severovýchodně od Lvova) přes hřebeny Karpat do Rumunska, kde byl následně internován. Po snadném úniku z tábora pak se svými druhy odplul 3. 10. 1939 do Francie- nejprve lodí Dacia z Constance přes Bejrút, kde přesedl na parník Teofil Gauthier do Marseille, kam dorazil 20. 10. 1939.

Také ve Francii setrval z vlastního rozhodnutí ve svazku polského letectva, vrátit se do československého nechtěl. Nejprve pobýval v soustřeďovacím středisku v kasárnách letiště Le Bourget u Paříže. Poté sloužil na leteckých základnách Lyon-Bron, Clermont Ferrand a na nedalekém letišti Aulnat. Pozdější tvrzení o tom, že ve Francii sestřelil až 11 nepřátelských letounů (a předtím v Polsku 3), což se po válce stalo součástí Františkovské legendy, se docela jistě nezakládají na pravdě. Podle oficiálních zdrojů se na frontu vůbec nedostal a pravděpodobně převážně zalétával letouny v zázemí. Během pádu Francie evakuoval z Clermont-Ferrand do přístavu Bordeaux. Odtud vzápětí 18. 6. 1940 odplul do Velké Británie a 21. 6. s polskými letci dorazil do přístavu Falmouth.

Teprve na Britských ostrovech mohla přijít jeho „nejlepší hodina“. Po krátkém pobytu v depu polského letectva v Blackpoolu se 2. 8. 1940 stal příslušníkem polské 303. stíhací peruti formující se na základně Northolt. Vyzbrojena stíhačkami Hawker Hurricane a zařazena do operační podřízenosti bojově nejvytíženější 11. skupiny Fighter Command byla o čtyři týdny později vržena do prudkých leteckých bojů nad jižní Anglií. Se svými 126 potvrzenými sestřely se 303. peruť stala tehdy vůbec nejúspěšnější jednotkou britského Královského letectva v bitvě o Británii a František jejím nejúspěšnějším příslušníkem – v průběhu pouhých pěti týdnů vykonal celkem 33 bojových letů a bylo mu oficiálně přiznáno 17 nepřátelských letounů sestřelených jistě a 1 pravděpodobně. Představovalo to nejlepší skóre mezi zahraničními spojeneckými stíhači v bitvě o Británie a jedno z nejlepších v celém RAF.

„Byl to pilot, jaký ještě neexistoval před ním a již nebude existovat. Sám se pouštěl do souboje s přesilou, létal sám, zákeřně přepadal Němce. Byl nejlepším střelcem, co stiskl spoušť na kulomety, to byl sestřelený Němec. Létal s láskou a odvahou, byl to největší hrdina v bitvě o Anglii,“ prohlásí o něm později polský kapitán Witold Źyborski, pobočník velitele 303. perutě. Za „velkého, jasně myslícího a nemilosrdného stíhacího pilota“ ho označí velitel základny Northolt, plukovník Stanley Vincent, jenž tohoto „tichého a efektivně smrtícího stíhače“ mohl obdivně sledovat v jedné velmi ostré akci. Velitel nadřízené 11. skupiny Fighter Command, letecký vicemaršál Keith R. Park, napsal, že „jeho tichá, chladnokrevná a skromná osobnost v sobě skrývá rozeného a nemilosrdného stíhače“. Superlativy nešetřil ani pozdější vrchní velitel Fighter Command, hlavní letecký maršál Sir Trafford Leigh Mallory: „Pilotem, jehož jméno budeme my, na velitelství Fighter Command, vzpomínat s uznáním a obdivem, byl seržant František. Tento švihák padl v boji a až do své smrti patřil tento skvělý bojovník mezi nejlepší piloty Fighter Command.“

Další Čtení : Poklady z depozitáře: Bez meteorografu se neobešel žádný vzduchoplavec

Františkova náhlá smrt při letecké nehodě ráno 8. 10. 1940, jen den po jeho 26. narozeninách, je stejně nepochopitelná jako u řady jiných vynikajících stíhačů. Při návratu z rutinního hlídkového letu, při němž nedošlo k žádnému utkání, se náhle odpojil od formace a zmizel ostatním z dohledu, aniž cokoli ohlásil do radia. Brzy na to vyšlo najevo, že smrtelně havaroval na jižním předměstí Londýna, přibližně 25 kilometrů jižně od mateřského letiště Northolt. Konkrétně k tomu došlo v 09.46 hodin v lokalitě Cuddington Way v Ewellu, ležícího mezi Epsom a Sutton (hrabství Surrey). Pilot zemřel cestou do blízké nemocnice (Sutton and Cheam Hospital), která ležela jen 4 kilometry od místa neštěstí (dnes již neexistuje). Příčina nebyla přesně objasněna. Některé zdroje nehodu připisovaly letecké nekázni, jíž byl Josef František proslulý, jiné pak jeho přelétanosti a vyčerpání předchozím intenzívním bojovým nasazením. Nelze je stoprocentně potvrdit, ale ani úplně vyloučit stejně tak jako možnost, že podle teorie britského historika Simona Parryho příčinou mohla být nějaká technická porucha, která skončila nezdařeným pokusem o nouzové přistání s fatálním zakončením. Byl pohřben s veškerými vojenskými poctami 10. 10. 1940 na hřbitově polského letectva v Northwoodu.

In memoriam byl povýšen do důstojnického stavu: nejprve do polské hodnosti podporučíka (16. 7. 1941) a po válce nejprve na československého nadporučíka letectva (1. 2. 1947) a plukovníka (1. 6. 1991).

Vyznamenání

Československý válečný kříž 1939 in memoriam (25. 11. 1940).
Řád Bílého lva I. třídy (vojenské skupiny) in memoriam (28. 10. 2015).
Virtuti Militari V. třídy (18. 9. 1940).
3 × Krzyz Walecznych (21. 9. 1939, 18. 9. 1940 a 1. 2. 1941).
Distinguished Flying Medal and bar (11. 9. 1940 a 4. 10. 1940).
The 1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp.

Památky

Pamětní deska na základní škole v Otaslavicích (odhalena 12. 10. 1975).
Pomník u rodného domu v Otaslavicích (odhalen 9. 10. 2004).
Pomník s plastikou přídě stíhačky Hurricane u vjezdu do Otaslavic (odhalen 5. 10. 2024).
Pomník padlým občanům Otaslavic v 1. a 2. světové válce.
Muzeum pilota Josefa Františka v Otaslavicích (2013).
Pamětní deska „Český čtyřlístek“ Muzeum v Otaslavicích (odhalena 8. 10. 2022).
Pamětní deska „Český čtyřlístek“ v Památníku Prostějovskému letectví (odhalena 5. 10. 2024).
Aeroklub Josefa Františka Prostějov z.s. (čestné pojmenování od 16. 6. 1990).
Františkova ulice na sídlišti Praha-Černý Most II (od 18. 3. 1991).
Památník padlým československým letcům na Náměstí Svobody v Praze 6 (odhalen 12. 5. 1995).
Památník čs. letcům padlým ve 2. světové válce, Prostějov (odhalen 22. 6. 1998).
Památník Okřídlený lev v Praze na Klárově (odhalen 17. 6. 2014, desky se jmény instalovány 11. 11. 2017).
Pamětní kniha padlých československých letců v katedrále svatého Víta na Hradčanech v Praze (slavnostní vysvěcení 13. 9. 1991, nová adjustace 11. 11. 2022).
Památník u místa smrtelné nehody v Ewell, Surrey (odhalen 5. 10. 2022).
Pamětní kniha (Roll of Honour), Battle of Britain Memorial Chapel, Westminster Abbey, Londýn (slavnostně vysvěcena 10. 7. 1947).
Ulice J. Frantisek Road, London, vnitřní komunikace základny RAF Northolt.
Polish Air Force Memorial, Northolt, South Ruislip, London (odhalen 2. 11. 1948).
Pamětní deska „Český čtyřlístek“ The Kent Battle of Britain Museum, Hawkinge, Kent (odhalena 6. 9. 2022).
London Battle of Britain Memorial, Victoria Embankment, Westminster (odhalen 18. 9. 2005).
National Battle of Britain Memorial, Capel-le-Ferne, Kent (odhalen 9. 7. 1993, Memorial Wall se jmény odhalena 3. 7. 2005).
Battle of Britain Memorial RAF Northolt (odhalen 15. 9. 2010).
Battle of Britain Roll of Honour RAF Museum, Hendon, London (otevřena 17. 9. 2020).
Pamětní deska Letci, kteří dali vše za svobodu 1939-1945, Armádní muzeum VHÚ Praha-Žižkov (původně Czech Club, Londýn).
Pamětní deska Letci, kteří dali vše za svobodu 1939-1945, Czech Club, West Hampstead, Londýn (nyní Bohemia House).
Pamětní deska v Lotnicza Akademia Wojskowa, Dęblin (odhalena 29. 9. 2024).
Pomnik ku czci Lotników Polskich Poległych w latach 1939–1945, Pole Mokotowskie, Varšava (odhalen 27. 8. 2003).
Pamětní deska The South-West Battle of Britain Memorial, Weymouth, Dorset (odhalena 20. 9. 2020).
Pamětní deska The Northern Battle of Britain Memorial, Doncaster, Yorkshire (odhalena 5. 5. 2024).
Pamětní deska čs. účastníkům bitvy o Británii v Kent Battle of Britain Museum v Hawkinge, Kent (odhalena 28. 10. 2025).

Další Čtení : Česká armáda zajistí letecký výcvik osmi ukrajinských pilotů

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů (Vojenský historický ústav Praha; 2005). Autor Jiří Rajlich text doplnil o aktuální poznatky v říjnu 2026.

V roce 2026 měl premiéru film Osamělý vlk, který formou dokudramatu přibližuje život Josefa Františka. Na vzniku filmu z produkce Rolling Media se odbornými konzultacemi podílel také autor tohoto příspěvku, historik a specialista na leteckou historii Jiří Rajlich. Filmaři také natáčeli v Leteckém muzeu Kbely